Slýcháváme o nich denně, ale co si pod nimi vlastně představit? Hodně nám napoví už sám název, protože jde vlastně o dluh, který má podobu cenného papíru. Někdy se jim také říká v odborných termínech jako bondy nebo obligace. Dluhopisy může vydávat stát, ale také prakticky jakákoliv firma, která získané finance využije pro svůj rozvoj. V některých případech vydává dluhopisy i pouhá fyzická osoba, nikoliv právnická. Emitent je zavázán, aby hradil majiteli finance, které jsou v dluhopisu uvedeny, plus dohodnuté úroky. Jak vidíme například u emise státních dluhopisů z posledních let, které jsou někdy označovány také jako „protiinflační“, je díky dluhopisům možné vydělat zajímavé peníze.
Co v dluhopisech nesmí chybět?
Jmenovitá hodnota, ale také tzv. doba života, cena, forma, zajištění proti inflaci To vše patří mezi standardní a zcela základní parametry dluhopisů, ať už je vydává v podstatě kdokoliv. Státní, ale i komunální, korporátní neboli podnikové a bankovní, to je základní rozdělení rodiny dluhopisů v českém prostředí, které je ale obecně platné i v Evropě. Dluhopisy se dělí i podle toho, jaká je jejich doba splatnosti. Které kategorie tu můžeme rozlišovat?
• Krátkodobé. Ty vydává stát i různé podniky. Doba splatnosti je obecně kratší než jeden rok.
• Střednědobé. Tady je lhůta splatnosti delší, začíná na 1 roce a končí na desetileté variantě.
• Dlouhodobé. To jsou všechny dluhopisy, které mají dobu splatnosti přes deset roků.
Pokud jde o úrokovou sazbu, rozlišujeme dluhopisy s pevnou i proměnlivou úrokovou sazbou, ale existuje i varianta s nulovým úročením. Jindy se dluhopisy svazují s cenami komodit nebo vývojem růstu mezd a podobně. Jaké mohou být roční výnosy? Záleží na vývoji ekonomiky, ale někdy může nabídka šplhat až nad desetiprocentní hranici.