Mluví se o ní poměrně často, pro mnoho lidí představuje strašák. Jak před tímto v ekonomice zcela přirozeným jevem ochránit své úspory? To je otázka, kterou si kladou drobní střadatelé, ale i osoby s vysokými příjmy. Zůstává však pravdou, že inflace je motorem ekonomiky, a pokud se nachází v rozumných mezích, stává se středobodem pokroku. A co když však překročí hranici, kterou je ochotna společnost tolerovat? Pak se dostává národní ekonomika na pokraj krize, taková jsou nepsaná pravidla. A v čem vlastně tkví? Procenta známe všichni, otázkou spíše je, jak se tato hodnota vypočítává.
Nejen snížení hodnoty naspořených peněz
V našich zeměpisných šířkách se na inflaci často pohlíží hodně negativně, devalvuje peníze, co máme takzvaně pod polštářem (nebo na spořicím účtu, jenž nenabídne zhodnocení nad inflaci). Nutí k různým investicím i opatrné, čímž vlastně patřičně roztáčí kola ekonomiky. Inflace má, snad jako vše na světě, svá pozitiva i negativa a je na centrálních bankách a investorech, ať se s problémy a výhodami sžijí a poznají, jak vlastně funguje trh. Může to být i cenná škola pro investorské nováčky, kteří se učí s malým kapitálem, jenž je určen k rozmnožení.
Inflace rovná se nárůst ceny zboží a služeb ve zvoleném časovém horizontu, proto se často v článcích o ekonomice setkáváme s inflací meziroční nebo meziměsíční. Záleží i na spotřebitelském koši, neboť samotná metodika výpočtu inflace může být různorodá. Opakem inflace je deflace, tedy záporná míra inflace. Pro zjednodušení a rámcovou představu by bylo možné uvést, že jde o zlevňování. Mírná inflace je v řádu procent ročně, pokud překročí desetiprocentní hranici, dostáváme se k tzv. pádivé inflaci, která znehodnocuje oběživo tím více, a to i v řádu desítek procent ročně. Spořicí účet nebo termínovaný vklad v tomto směru vůbec nepomohou a nedá se poradit univerzální recept, který by neznamenal finanční ztrátu. Každý má něco jiného – nemovitosti, akcie, fondy, ale i zlato a stříbro.
Jak si vlastně představit hyperinflaci
A hyperinflace? Pokud jste se s tímto pojmem setkali, jistě víte, že v nedávné minulosti byl k vidění v Argentině či Zimbabwe, v meziválečné éře postihl Němce. Ti měli po první světové válce inflaci dokonce 32 400 %. Velmi vysoká čísla zaznamenalo i Rusko v éře po vládě Michaila Gorbačova, Maďarsko po konci druhé světové války či některé jihoamerické země (například Bolívie a rok 1985). A je téměř jisté, že studenti ekonomie si vzpomenou i na další příklady, protože každá éra přináší hospodářské tygry a také státy, které se s novými podmínkami těžce smiřují. Vzpomeňme i na Španělsko a dobu, kdy zaplavilo Evropu americké zlato. Blyštivé bohatství ve finále znamenalo pro Španělsko mnoho problémů a roli světové velmoci číslo jedna poté přebrala Anglie / Velká Británie.
Inflace znamená celkový růst cen
Nepředstavujme si inflaci jako soubor cen zboží a služeb, z nichž každé číslo musí nutně narůstat v čase. Někdy je možné i zlevnění (sezonní zelenina, služby v místě, kde jich je přebytek apod.), přitom ale inflace jako celek narůstá. Pokud je inflace příliš vysoko, může dojít k problémům s dodávkami zboží na trh. Jednoduše řečeno, panika spotřebitelů narůstá a snaha se předzásobit dopředu vyprodává regály geometrickou řadou. Pokud se k tomu přidá ještě hospodářská a sociální nejistota, dostává se inflační spirála až magicky vysoko. Příkladem mohou být v české novodobé historii například začátek devadesátých let a roky 2008 nebo 2022. Vždy šlo o hluboké změny, krizovou situaci, která si vybrala svou daň. Krize je ale pro mnohé zkušené a odvážné lidi i příležitost.